Zvyšování minimální mzdy: plán slepý na jedno oko

Marek Hudík

Ekonom

Dle plánu ministryně práce a sociálních věcí by se minimální mzda mohla do začátku roku 2018 vyšplhat na 11 200 korun. „Rádi bychom to udělali kvůli lidem. Také proto, aby se jim vyplatilo pracovat,“ tvrdí ministryně. Bude však mít plánované zvyšování minimální mzdy skutečně kýžené výsledky?

Zvýšení minimální mzdy se na první pohled zdá být přitažlivým opatřením: Lidé mají nízké mzdy? Vytvoříme tedy zákon, aby jim zaměstnavatelé platili víc. Jednoduché, že? Ne tak docela. Je evidentní, že díky vyšší minimální mzdě se některým lidem opravdu příjmy zvýší; zvýšení minimální mzdy však má i negativní důsledky, které na první pohled nemusí být zřejmé: vede k vyšší nezaměstnanosti, a to zejména mladých a nekvalifikovaných jedinců, a také těch, kteří jsou na trhu práce diskriminováni. Podívejme se na vztah mezi minimální mzdou a nezaměstnaností podrobněji.

Paní ministryně si uvědomuje, že současný systém dávek v nezaměstnanosti lidi odrazuje od hledání si práce a doufá, že vyšší minimální mzda je bude k hledání práce více motivovat. To je správná úvaha, avšak neúplná: k tomu, aby člověk byl zaměstnán, nestačí, aby chtěl pracovat; musí jej také někdo chtít zaměstnat. Zvýší-li se minimální mzda, firmy budou méně ochotny najímat pracovníky. Ačkoliv tedy bude více lidí toužících po zaměstnání, bude zároveň méně firem poptávat zaměstnance, a dojde tudíž ke zvýšení nezaměstnanosti. Plán paní ministryně tedy uvažuje pouze jednu stranu mince: bere v úvahu motivace jedněch lidí pracovat, avšak je zcela slepý k motivaci jiných lidí někoho zaměstnávat.

Na rozdíl od paní ministryně, první zastánci minimální mzdy na přelomu 19. a 20. století si efekty na nezaměstnanost dobře uvědomovali: ba dokonce jimi zavedení minimální mzdy zdůvodňovali! Pod vlivem tehdy populární eugeniky doufali, že minimální mzda zajistí, aby „méněcenní“ jedinci (např. imigranti) nebyli zaměstnáváni na úkor „ctihodných“ občanů. A tak kupříkladu podle vyjádření fabiánského socialisty Sidneyho Balla minimální mzda a podobná regulatorní opatření „zdaleka nezvýhodňují slabé, nýbrž zvýhodňují silné…“ Podle Balla jde o nástroje „vědomé společenské selekce“, které mají oddělit „zrno“ společnosti od jejích „plev“. Ačkoliv i nadále platí, že minimální mzda zvyšuje nezaměstnanost mezi různě znevýhodněnými skupinami, naštěstí málokdo to v dnešní době považuje za klad. Současní zastánci minimální mzdy mají ve srovnání se svými předchůdci ušlechtilejší cíle, v předvídání skutečných dopadů však za nimi občas zaostávají.

Někteří lidé neblahý vliv minimální mzdy na nezaměstnanost uznávají, a přesto ve prospěch minimální mzdy argumentují. Tvrdí, že za určitých okolností má zvýšení minimální mzdy pouze nepatrný efekt na nezaměstnanost, a že tento efekt je více než kompenzován vyššími příjmy zaměstnanců. To je legitimní argument, neboť velikost dopadů zvýšení minimální mzdy se liší v závislosti na místě a času. To, jestli převáží pozitivní efekt na příjmy či negativní efekt na zaměstnanost, mohou rozhodnout pouze data. Co tedy říkají čísla pro Českou republiku?

Podle studie Kamily Fialové a Martiny Mysíkové z Univerzity Karlovy přispělo zvyšování minimální mzdy mezi lety 1995-2004 ke zvýšení regionální nezaměstnanosti. Autorky zároveň na datech z let 2004 a 2005 zjistily, že zvýšení minimální mzdy snížilo nízko-příjmovým jedincům šanci k nalezení zaměstnání. Je samozřejmě možné, že se podmínky na trhu práce od roku 2005 změnily, avšak ministerstvo práce a sociálních věcí nepředložilo žádný důkaz, že by tomu tak skutečně bylo.

Nicméně i kdyby byl dopad na zaměstnanost malý, minimální mzda se nezdá být právě nejlepším možným nástrojem pomoci lidem s nízkými příjmy. Lidé pracující za minimální mzdu totiž nemusí nutně být chudí: mohou například žít v domácnostech, jež mají více příjmů. Několik studií na datech z rozvinutých zemí dokonce zjistilo, že výhody zvýšení minimální mzdy plynou především domácnostem se středními a vysokými příjmy a nikoli těm nejchudším. Jak tedy lze chudým lidem pomoci lépe, než prostřednictvím tolik kontroverzní minimální mzdy?

Možnou alternativou, která má mimochodem zastánce mezi ekonomy napříč politickým spektrem, je tzv. záporná daň z příjmu (někdy také „negativní daň z příjmu“ nebo „negativní důchodová daň“). Ta v principu spočívá v tom, že domácnosti s příjmy vyššími než stanovená úroveň platí daň, kdežto domácnosti s nižšími příjmy než tato úroveň naopak obdrží peníze (platí „zápornou daň“). Záporná daň z příjmu je spojena s nízkými administrativními náklady a na rozdíl od minimální mzdy neodrazuje firmy od najímání pracovníků. Zároveň platí, že při záporné dani z příjmu je práce vždy spojena s vyšším příjmem než nezaměstnanost a lidé tedy mají motivaci si hledat práci.

Chce-li tedy paní ministryně něco skutečně udělat „kvůli lidem“ jak sama tvrdí, neměla by ignorovat předvídatelné negativní dopady politiky zvyšování minimální mzdy. Měla by se raději poohlédnout po alternativách, které lidem s nízkými příjmy skutečně pomohou.

Tweet about this on Twitter Vytisknout

Události dne