Státy o nás budou sdílet více informací, neradujme se

Marek Hudík

Ekonom

„Bankovní tajemství ve své původní podobě je nyní zastaralé.“ Takto komentoval německý ministr financí Wolfgang Schäuble dohodu o automatickém sdílení finančních informací, na které se minulý týden dohodlo jednapadesát zemí OECD, včetně České republiky.

Na základě této dohody budou české finanční úřady s finančními úřady jiných zemí sdílet mimo jiné informace o stavu vašeho účtu, přehled vašich příjmů z úroků a dividend i vaše identifikační údaje. Tyto informace jim budou poskytovány přímo samotnými bankami. Dohoda má za cíl snížit množství daňových úniků.

Snaha bojovat proti daňovým únikům je pochopitelná: mnoho lidí považuje za neférové, pokud oni poctivě platí daně, zatímco jiní se tomuto placení vyhýbají. Například George Osborne, ministr financí Velké Británie, uvedl, že „daňové úniky jsou nejen nelegální, ale i nemorální.“ Osborne též dodává, že kvůli daňovým únikům musí poctiví lidé platit vyšší daně. Pokud je to pravda, mělo by omezení daňových úniků vést k snížení daňové zátěže. Díky tomu, že si finanční úřady posvítí na neplatiče, zvýší se daňové příjmy státu a ti, kteří doposud na daňové úniky dopláceli, by na základě uvedeného argumentu měli přispívat do státní kasy méně. Situace však bude přesně opačná: v kontextu ostatních chystaných opatření se daňová zátěž zvýší.

Signatáři dohody se netají tím, že boj proti ilegálním daňovým únikům je pouze část širší agendy, jež zahrnuje i omezení daňové konkurence mezi státy. Zmiňovaný Schäuble vnímá daňovou konkurenci jako proces, kdy jedna země svoji politikou nízkých daní „ožebračuje“ jiné země, které jsou tuto politiku nuceni následovat. Z toho je zřejmé, že zde nejde primárně o prospěch poctivých daňových poplatníků, jak se předkládá veřejnosti, nýbrž o prospěch daňových výběrčích: hlavní motivací je zajistit vládám vyšší příjmy. Za tímto účelem státy usilují o uzavření jakési „kartelové“ dohody, která by ve výsledku snížila tlak na to, aby vlády poskytovaly svým občanům kvalitní služby za přiměřenou cenu ve formě snesitelné daňové zátěže. Analogie s kartelovými dohodami mezi firmami je zde zcela na místě: i v případě firem vede kartel k vyšším cenám a méně kvalitním službám. Stejně jako Schäuble, manažeři firem dobře chápou, že je vzájemná konkurence „ožebračuje“, a že je lepší se dohodnout a „ožebračit“ raději spotřebitele.

Pokud se množství daňových úniků skutečně podaří snížit, bude svět v očích mnoha lidí férovější: omezí se počet „černých pasažérů“, kteří se vyhýbají placení daní a zároveň spotřebovávají veřejné statky. To je však zřejmě jediným přínosem, který by dohoda o sdílení informací mohla mít. Přitom náklady navrhovaných opatření nebudou rozhodně nulové: snížení množství daňových úniků nás bude stát nejen peníze, ale i omezení soukromí. Jsme skutečně ochotni tyto náklady nést?

Tweet about this on Twitter Vytisknout

Události dne