Regulace cen nealkoholických nápojů je špatnou státní politikou

Marek Hudík

Ekonom

Ministerstvo zdravotnictví předložilo návrh zákona, který má posílit ochranu před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a jiných návykových látek. Jedním z konkrétních navrhovaných opatření, jež si klade za cíl přispět ke snížení spotřeby alkoholu, je zavedení povinnosti uvádět na nápojových lístcích alespoň jeden nápoj levnější, než nejlevnější nabízený nápoj alkoholický.

Toto opatření má však dva zásadní nedostatky: jednak nevede k proklamovanému cíli, a jednak negativně ovlivňuje blahobyt majitelů restaurací i spotřebitelů.

Všeobecně uznávaným důvodem pro regulaci spotřeby alkoholu není skutečnost, že konzumace nadměrného množství alkoholu škodí zdraví, nýbrž fakt, že tato spotřeba má negativní dopad i na ty, jenž alkoholu neholdují – např. ve formě zvýšené kriminality či domácího násilí. K těmto negativním dopadům lze připočíst i zvýšené náklady na zdravotní péči, neboť zdravotní systému není nastaven tak, aby každý platil za svoji vlastní léčbu.

Tyto dodatečné „společenské náklady“ se neodráží v ceně alkoholu, a proto je jeho spotřeba vyšší, než by bylo z hlediska nákladů a výnosů žádoucí. Důvodová zpráva uvádí, že výše těchto nákladů byla v roce 2007 16,4 miliardy korun.

Problém „společenských nákladů“ bývá obvykle řešen pomocí daně z alkoholu, která má zvýšit cenu alkoholu tak, aby tato cena veškeré dodatečné „společenské náklady“ zohledňovala: celkové příjmy z této daně se u nás pohybují mezi 6 a 7 miliard korun. 

Ačkoli je možné se o výši „společenských nákladů“ pití alkoholu přít, na základě uvedených čísel je skutečně možné, že spotřeba alkoholu je v ČR nadměrná.

Pokud by vláda chtěla problém s nadměrnou spotřebou alkoholu skutečně řešit, bylo by standardním řešením zvýšení daně z alkoholu (pokud možno doprovázené sníženým jiných daní, aby nedocházelo k nárůstu celkové daňové zátěže). Tento krok však vláda, která se zřejmě řídí českým pořekadlem „vláda, která zdraží pivo, padne“, nenavrhuje.

Místo toho zavádí povinnost pro restaurace nabízet alespoň jeden nealkoholický nápoj levněji, než nejlevnější nápoj alkoholický. Tento krok možná několik lidí potěší (a vládu nadále udrží u kormidla), avšak konzumaci alkoholu příliš nesníží.

Ačkoli konkrétní data nejsou dostupná (což již samo o sobě něco o očekávané účinnosti tohoto opatření vypovídá), lze předpokládat, že citlivost změny spotřeby alkoholických nápojů na změnu ceny nealkoholických nápojů je malá. Navrhované opatření pravděpodobně spíše ovlivní spotřebu jedněch nealkoholických nápojů na úkor jiných.

Ministerstvo zdravotnictví nepředpokládá, že by navrhovaná regulace měla významný negativní dopad na provozovatele restaurací a u spotřebitelů dokonce očekává dopad pozitivní, neboť prý budou mít jistotu, že k alkoholu vždy existují levnější nealkoholické alternativy.

Toto hodnocení však zcela opomíjí fakt, že hospody, restaurace a bary lidé nenavštěvují pouze proto, aby se zde najedli a napili, nýbrž sem chodí spotřebovávat celý komplex statků a služeb, který zahrnuje kupříkladu i atmosféru podniku.

Ta mimo jiné závisí na skladbě návštěvníků; majitelé mohou tuto skladbu ovlivnit nejen tím, co nabízí, ale právě i pomocí cen. Tak například čajovny mají drahé pivo, kdežto pivnice mají drahý čaj, ačkoli náklady na výrobu čaje i piva jsou v obou případech přibližně stejné. Díky těmto cenovým rozdílům v čajovnách obvykle potkáte jiný typ lidí než v pivnicích.

Zavedením cenové regulace nealkoholických nápojů vláda brání majitelům hospod a restaurací používat ceny k vytváření prostředí podle přání svých zákazníků. „Pivař“ tak bude muset kolem sebe trpět několik návštěvníků usrkávajících vodu, a naopak, „vodař“ bude chtě nechtě obklopen milovníky pěnového moku.

Navrhované opatření tak negativně ovlivňuje blahobyt obyvatel tím, že ve svém důsledku snižuje rozmanitost restaurací a hospod a spěje k jejich unifikaci podle jednoho vzoru.

Tweet about this on Twitter Vytisknout

Události dne