Pět omylů prezidenta Miloše Zemana o České národní bance

Marek Hudík

ekonom

Prezident České republiky Miloš Zeman nedávno pronesl několik silných tvrzení o opatřeních České národní banky a o vstupu ČR do eurozóny. Prezident prý například nemůže vyloučit, že „kroky, které podnikla ČNB s devalvací české měny, mohou být motivovány snahou prodloužit interval, kdy Česká republika vstoupí do eurozóny.“ V souvislosti s tím vyzval ČNB, aby si přestala „hrát na demiurga české ekonomiky“ a vyjádřil přání, aby „v bankovní radě seděli lidé, kteří nebudou experimentovat s ekonomikou a budou podporovat vstup do eurozóny.“

Prezident se těmito výroky dopustil minimálně pěti omylů, které je nutno uvést na pravou míru.

1. ČNB experimentuje s ekonomikou. ČNB rozhodně „neexperimentuje“ s ekonomikou v tom smyslu, že by se chovala nestandardně: ČNB používá zcela běžné ekonomické modely, které jsou v souladu se současným poznáním. Chování ČNB nelze označit za „experimentování“ ani v tom smyslu, že by prováděla nekonzistentní politiku: ČNB dlouhodobě cíluje inflaci (tj. Určuje, jak rychle porostou ceny v ekonomice), k čemuž využívá různé nástroje. Většinou jsou tímto nástrojem úrokové sazby; někdy však úrokové sazby použít nelze, a je tak třeba k dosažení inflačního cíle aplikovat jiné nástroje, např. měnový kurz.

2. ČNB by si neměla hrát na „demiurga“ české ekonomiky. Tím, že se ČNB snaží ovlivnit kurz koruny, si ČNB podle Miloše Zemana hraje na „demiurga“ řídícího českou ekonomiku. Prezident se zřejmě domnívá, že před devalvací koruny v ČNB nedělala nic a že míra inflace byla výsledkem tržních sil. Skutečnost je však taková, že ČNB je oním „demiurgem“ neustále (a nemůže jím nebýt!), byť obvykle se snaží ovlivňovat ekonomiku pomocí úrokových sazeb spíše než pomocí kurzu. Pokud by prezident myslel svá slova vážně, musel by chtít zrušit centrální banku jako takovou. O to však evidentně neusiluje: chce, aby ČR vstoupila do eurozóny, kde roli „demiurga“ hraje ECB.

3. ČNB znehodonocením měny oddaluje vstup Česka do eurozóny. Aby ČR mohla vstoupit do eurozóny, musí splňovat známá Maastrichtská kritéria. ČNB svým rozhodnutím držet kurz koruny vůči euru stabilní plnění Maastrichtských kritérií nikterak nezhoršuje. Paradoxně bylo opatření ČNB některými komentátory interpretováno naopak jako příprava na vstup do eurozóny – to je však také omyl: kroky ČNB jsou přesně tím, čím se zdají být: snahou zabránit deflaci. Nic hlubšího za nimi není třeba hledat.

 4. Aby ČR mohla vstoupit do eurozóny, je třeba, aby v bankovní radě seděli zastánci vstupu. O datu vstupu do eurozóny nerozhoduje ČNB, nýbrž vláda. ČR tak může vstoupit do eurozóny, i kdyby všichni členové bankovní rady byli proti. Prezident si je tohoto faktu zřejmě vědom, avšak obává se, že ČNB chce vstup do eurozóny „sabotovat“ záměrným neplněním Maastrichtských kritérií. Tuto možnost sice vyloučit nelze, avšak je značně nepravděpodobná z následujících důvodů. Za prvé, neplněním Maastrichtských kritérií by ČNB nejen oddalovala vstup do eurozóny, ale škodila by zároveň i české ekonomice. To by jistě nezůstalo bez povšimnutí. Za druhé, pokud by ČNB skutečně sledovala tuto strategii, bylo by od ní hloupé porušovat Maastrichtská kritéria těsně před plánovaným přijetím eura. Aby odvrátila podezření ze „sabotáže“, porušovala by Maastrichtská kritéria dlouhodobě, což však nedělá.

5. Odmítání vstupu do eurozóny je znakem euroskepticismu. Na tom, že euro je špatně navržený projekt, se shodne řada ekonomů, včetně třeba nositelů Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglitze či Paula Krugmana, kteří sotva mohou být označeni za euroskeptiky. Současná podoba eurozóny je dlouhodobě neudržitelná: aby mohla měnová unie efektivně fungovat, bylo by třeba, aby byla doprovázena unií fiskální, tj. aby EU měla v rámci eurozóny pravomoc danit a provádět transfery. Pro zavedení fiskální unie však neexistuje všeobecná podpora a zavedení fiskální unie navzdory preferencím občanů by tak pravděpodobně vedlo ke sporům mezi členskými státy ohledně směru a výše transferů a v důsledku toho ke zvýšení rizika dezintegrace EU. Pokud naopak fiskální unie zavedena nebude, bude muset eurozóna výrazně snížit počet svých členů. V každém případě je budoucnost eura nejistá a vstup do eurozóny je v současné době rizikovým krokem jak z pohledu euroskeptika, tak z pohledu eurooptimisty.

 

Tweet about this on Twitter Vytisknout

Události dne