Nobelova cena za ekonomii: regulace není legrace

Marek Hudík

Ekonom

Pokud občas v pátek večer vyrážíte za zábavou, asi vám neuniklo, že kluby často stanovují pro muže a ženy jiné ceny: zatímco ženy mívají vstup zdarma, muži obvykle musí sáhnout hluboko do kapsy. Diskriminace? Sexismus? Ať už to nazveme jakkoli, rozhodně se nejedná jen o jakýsi vrtoch ze strany majitelů klubů. Jean Tirole, letošní nositel tzv. Nobelovy ceny za ekonomii, mimo jiné vysvětluje, proč kluby mívají právě tuto cenovou strategii a proč je tato strategie efektivní.

Tirole, působící na Toulouské univerzitě, obdržel cenu za „analýzu tržní síly a regulace“. Ve svých pracích ukázal, že regulace je velmi komplikovaná záležitost. Je známo, že regulující toho ví málo o regulovaných a regulovaní mají motivaci řadu informací o sobě tajit. Ví se také, že regulující a regulovaní se mohou spolčit a spotřebitelům zbydou oči pro pláč a lehčí peněženky. Tirole však vymyslel sofistikované způsoby, jak tyto problémy alespoň částečně řešit: trik spočívá ve správném navržení „pravidel hry“.

Vezměme si jednoduchý příklad: pojišťovna nabízí dva typy smluv: typ A s vysokou výší pojistného a nízkou spoluúčastí a typ B s nízkou výší pojistného a vysokou spoluúčastí. Rizikovým klientům se vzhledem k nízké spoluúčasti vyplatí si vybrat smlouvu A, a to i za cenu vyššího pojistného, zatímco ti méně rizikoví dají přednost smlouvě B, neboť je pro ně atraktivní nízké pojistné a vysoká spoluúčast je nemusí trápit. Klienti tak sami ve svém vlastním zájmu pojišťovně odhalí, do jaké skupiny patří. Analogicky k tomuto příkladu Tirole vymyslel, jak navrhnout různé typy smluv pro regulované firmy tak, aby ve svém vlastním zájmu odhalily regulátorům informace o svých nákladech. Správně navržená smlouva také zajistí, aby spolčení mezi regulujícím a regulovaným nebylo příliš výhodné a spotřebitelé mohli klidněji spát.

Regulace však není obtížná pouze z důvodu nedokonalých informací a problematických motivací, ale také proto, že různé trhy se od sebe významně liší. Podle Tirola nemá smysl hledat univerzálně platná pravidla pro to, zda a jak regulovat, nýbrž se mají vždy brát v úvahu specifika různých odvětví. Náklady a výnosy totiž v různých podmínkách nabývají různých podob a rozsahů.

Uvedeme-li opět konkrétní příklad, řada ekonomů si kdysi myslela, že „predátorské“ stanovování cen „pod náklady“ má vždy neblahé důsledky, neboť se za ním skrývá snaha vytlačit konkurenty z trhu a dosáhnout monopolního postavení. Tato teorie se zdá být intuitivní; ale platí skutečně i pro noviny, které vám pokaždé ráno cestou do práce někdo vrazí do ruky, aniž byste museli cokoli platit? Nebo pro internetový vyhledávač, který celý den zdarma používáte, když už se do té práce konečně dostanete? Jde tu o extrémní případy „predátorského“ stanovování cen, kdy produkty jsou nabízeny zcela zdarma? Podle Tirola nikoli: jedná se zde o typ trhů, kde takovýto způsob stanovování cen je společensky optimální. Noviny i internet jsou totiž platformou, kde se potkávají inzerenti se čtenáři – svými potenciálními zákazníky. Čím více je čtenářů, tím více jsou ochotni inzerenti platit za své inzeráty. Naopak to ovšem neplatí: lidé obvykle nečtou noviny a nebrouzdají po internetu kvůli inzerátům. Vyplatí se tedy nechat platit inzerenty a čtenářům poskytovat noviny a internetové vyhledávače zdarma.

Tutéž myšlenku lze aplikovat i na cenovou strategii klubů zmíněnou v úvodu: ženy zde hrají roli „čtenářů“ a muži jsou „inzerenty“. Cena vstupného pro ženy totiž ovlivňuje nejen chování žen, ale i chování mužů: čím nižší cena, tím více návštěvnic a čím více návštěvnic, tím více návštěvníků. Proč to ale neplatí naopak? Proč se ženy v tomto od mužů liší a nebývají ony v roli platících „inzerentů“? Možná přijde doba, kdy tomu tak bude. Jak totiž víme od Jeana Tirola, univerzálních receptů platných vždy a všude je v našem komplikovaném a proměnlivém světě pramálo.

Tweet about this on Twitter Vytisknout

Události dne