Česká republika stojí opět na rozcestí, zda oligarchie nebo demokracie

Marek Hudík

Ekonom

Pětadvacet let po sametové revoluci získává v České republice ekonomická elita stále více politické moci. Politické strany, v jejichž čele stojí podnikatelé, sbírají úspěchy ve volbách a různí podnikatelé-politici obsazují stále více důležitých funkcí.

Mnoho lidí se obává, že koncentrace politické moci v rukou několika podnikatelů povede k posilování privilegií této skupiny na úkor ostatních. Jiní naopak vítají, že jsou konečně u kormidla „odborníci z praxe“. Na co se připravit, pokud se Česká republika stane oligarchií?

Možnou odpověď dává přední ekonom Daron Acemoğlu, který zkoumá vliv politického uspořádání na ekonomický blahobyt. Podle něj je z hlediska hospodářského růstu hlavním problémem oligarchie to, že ekonomická elita využívá své politické moci k ochraně svých firem před konkurencí. Závažnost tohoto problému navíc roste v čase: jak se mění podmínky, ekonomické subjekty by měly na tyto změny odpovídajícími způsoby reagovat - kupříkladu tím, že přesunou pozornost na nová odvětví.

Oligarchie se však snaží zachovat původní strukturu ekonomiky, která jí vyhovuje. Rekrutrují-li se například oligarchové ze zemědělského sektoru, bude příliš mnoho zdrojů využíváno v zemědělství, ačkoli by bylo efektivnější, kdyby tyto zdroje byly využity jinde. Neefektivita se časem zvyšuje a ekonomika začne stagnovat.

Podle Açemogla tedy může oligarchie krátkodobě růst (zpočátku dokonce rychleji než srovnatelná demokracie), avšak nakonec se její růst zastaví. Takovýto vývoj ostatně pozorujeme u oligarchií v blízké i vzdálené minulosti: například Karibské kolonie v sedmnáctém a osmnáctém století patřily k nejbohatším místům na světě; zdejší vládnoucí vrstva však měla zájem na zakonzervování zemědělského charakteru ekonomik a neinvestovala do rozvoje průmyslu a nových technologií.

Tyto kolonie tak začaly postupně zaostávat na úkor původně chudších, avšak demokratičtějších kolonií v Severní Americe. Příkladem bližším současnosti je Japonsko, kde jsou dlouhodobě velké firmy napojeny na stát. Japonsko po většinu minulého století zažívalo růst, avšak od devadesátých let se potýká s problémy, ze kterých se dodnes nemůže vymanit.

Nejen oligarchie, ale i demokracie, kde politická moc je rozložena rovnoměrněji, má podle Acemoğla svá úskalí: demokratické uspořádání se totiž může vyznačovat populistickými tendencemi, které mohou vést k vysoké míře přerozdělování a neefektivním politikám. Narozdíl od oligarchie se však negativa demokratického uspořádání nezhoršují v čase: ač se tedy demokratické státy mohou krátkodobě vyznačovat ve srovnání s oligarchiemi nižšími mírami růstu, z dlouhodobého hlediska bývají demokracie ekonomicky úspěšnější.

Realita bývá většinou komplexní a státy mohou mít politické instituce, které kombinují jak prvky demokracie, tak prvky oligarchie. Vývoj v České republice zatím spěje ke kombinaci toho negativního z obou systémů: oligarchové se zde rekrutují z odvětví silně závislých na státních dotacích a regulacích, a je tudíž v jejich zájmu nejen chránit své podnikání před konkurencí, ale též zvyšovat daňové příjmy.

Avšak na rozdíl od demokracií, kde zpravidla dochází k přerozdělování ve prospěch méně majetných, lze u nás spíše očekávat přerozdělování ve prospěch těch, kteří koncentrují jak ekonomickou, tak politickou moc. Do jaké míry se tento chmurný scénář skutečně naplní, je v rukou každého z nás.

Tweet about this on Twitter Vytisknout

Události dne